Menu

Sociální sítě a jiné

Myšlenky

Láska
Má cenu se kvůli lásce obětovat? Když stejně není taková, jakou ji čekáme, když nám stejně jen hází klacky pod nohy, když se kvůli ní jen trápíme. Nebo jen hledáme španě? Máme pokus zahodit a hledat dál? Uvažovat o tom je zajímavé. Ale co ten druhý člověk? Netrápil by se moc nebo by to pro něj bylo naopak lepší? Vzdát se lásky jen proto, že není opětovaná tak, jak bychom chtěli, i když si myslíme, že je skutečná? Ještě to zkusím a pak se uvidí.

Vědění
Nevědomost je lepší, nežli utrpení. Kdo neví nic – sní. Kdo ví moc – zešílí.

Bolest
Bolest. I nejsilnější vojska může bolest zničit. I nejslabší hrstku bojovníků může bolest dovést k vítěství. Nikdo si nezaslouží trpět. Ani sám ďábel.

Síla
Slyším z hlouby tvého nitra bojového ducha. To ale není možné. Podívej se na sebe. Sotva stojíš. Mě, statného válečníka nemůžeš přemoci. Jak můžeš být tak klidný. Zabiju tě. Proč se na mě tak tak díváš? Nech toho! To bolí! Ty mě drtíš! To není možné! Ááá..

Povaha
Lidská povaha se mění. Každý minulý okamžik se zdá býti lepší nežli „teď“. Kdo za to může? Kdo si zašpiní ruce a přizná se? Nikdo. A přece každý.

Mráz
Mráz a led uchovají vše. Dokonce uspí i čas. Jen s životem si neporadí.

Mysl
Mysl pozoruhodnou věcí jest. Představy se zkutečností stávají a přání mění se v sen. Je cit vším? Existence je pomíjivá. Nesnášet je v povaze lidské

Život
Život je, byl a bude nefér .. čas je neutrální … někdy pomáhá, někdy ubližuje .. jediné, co si člověk musí udržet je naděje a víra .. říká se …… ono se toho nakecá, ale věřit je důležité, ať v něco, či někoho .. …

Povaha II.
Občas mi celá má povaha přijde divná .. občas dokážu i hodiny probrečet v polštářích a ani občas nevím proč .. ale na druhou staranu je to má povaha a za nic bych ji nevyměnil ... možná jen trochu vypiloval a zbrousil, protože některé její hrany jsou dost ostré a být na té hraně občas hodně bolí ..

Divné?
když třeba vidím líbající se pár, tak necítím ani tolik závist, jak bych sám čekal, ale spíš radost, štěstí .. není to divné?

Jak?

Proč kdy dělal jsem si naděje u holky, kterou by chtěl každý, který se o ní doví, která umí mít slova krásná i plná hněvu, i vášně, rozkoše a touhy. Jak moh jsem kdy doufat, jak jsem se vůbec mohl pokoušet snít. I když snít mohu stále. Jen nesmím doufat. Pláč není lék, je to jen náplast na emoce. "Najdeš správnou ženu a zapomeneš"? Jak bych jen mohl