Mé myšlenky jsou nevhodné pro jakékoli uši,
drtí mé srdce, trhají duši.

Týkaj se mě, týkaj se tebe.
Mráz těchto myšlenek v hlavě mě zebe.

V spánku mi brání čím dál tím víc,
přesto o nich nedokážu vůbec nic říct.

Vyvolávaj pocity silnější než láska,
silnější než kladivo, co lebky praská.

Pocity stesku, pocity marnosti,
pocity bezmoci, pocity úzkosti.

Zrychlují tep, tlumí rozum můj,
přesto tu zůstavaj stůj co stůj.

Je to jen žárlivost? Láska? Či marnost?
Nebo jen stesk prorostlý na kost?

Kéž bych tě uměl přestat milovat hned!
Zachránilo by to mě, i můj celý svět.