Místo spánku probrečel jsem noc.
Copak toho chci fakt tak moc?
Existuje pro mě nějaká spása
nebo jsem jen, pouze hromádka masa?
Hromádka masa bez kůže, bez kostí,
topím se v pocitu, v pocitu lítosti.
Lítost, láska, prázdnota, bezmoci.
Kdo by mi v tomhletom jen mohl pomoci?
Topím se v lítosti, topím se v lásce,
kvůli mé princezně, kvůli té krásce.
Chápe vůbec, co promně znamená?
Nebo je mnohem víc učením znavená?
Já nebo výsledky? Chtěl bych pravdu znát.
Dokáže opravdu a skutečně milovat?
Už zase brečím chci ji u sebe mít.
Ještě pár týdnů můžu jen snít.
Proč já jí prostě nemohu věřit více
vždyť ji miluji ze všech nejvíce.
Jenom ji chci, žádnou jinou.
Snad mé touhy nik nezhynou.
Bez ní já už nechci být.
To bych raděj přestal žít.