Na život nadávat moh bych z plana hrdla,
je ovšem žalostně krátký.
Dívám se dopředu a občas jen sním,
ale nesmím se podívat zpátky.
Dokud žiji, dokud dýchám,
dokud slunce cítím na tvářích
nepropadnout zármutku snažím se
a i když občas brečím v polšářích
snažím se vždy světlo najít
i na tom nejhlubším dně.
Kdyby to tak dělal každý
svět hned lepším místem je.